Dobrý den všem,

 

je to více jak 8 let, co vznikla první myšlenka, abych vytvořila své vlastní webové stránky. Cílem bylo přiblížit především atmosféru ze závodů mým fanouškům a popularizovat můj sport mezi širokou veřejností. Rozsah stránek za roky narostl do slušných rozměrů a Vy si dnes můžete prohlédnout mnoho desítek různých galerií z amatérského a profesionálního focení, anebo shlédnout zajímavá sportovní a glamour videa.

Určitě jste si všimli, že jediné co nepřibývalo, byly textové soubory. Bohužel volný čas je u mě „velmi nedostatkové zboží“ a od roku 2014 jsem upřednostnila své účty na Instagramu a FB, kde pravidelně přidávám aktuální příspěvky.

Dalším důvodem bylo i to, že jsem stále přesvědčena, že za člověka by měly hovořit především jeho činy a ne jeho „prázdná slova“. Rodiči jsem byla vedena k pokoře, skromnosti a slušnosti, kdy nejprve bych chtěla opravdu sama něco dokázat a potom „někde – někomu radit“. Myslím si, že nejlépe se naslouchá charakternímu člověku, který má svá slova opravdu podložené vlastními úspěchy, získaným vzděláním, výsledky své poctivé práce, moudrostí, laskavostí a pokorou, které získal během svého dlouhého života, apod. Já si o sobě stále nemyslím, že bych něčeho takového dosáhla, a proto jsem ráda přenechala prostor povolanějším. Dosud jsem za sebe nechala „hovořit“ především galerie ze závodů a ostatní foto – videa, kde je nejlépe vidět onen „sportovní progres“, který se mi za ta léta a za pomoci mých nejbližších podařil udělat a až dnes se pokusím – s VELIKOU pokorou – napsat „něco víc“...

Toto jsem chtěla učinit již začátkem roku 2020 a napsat příspěvek na WEB, že konečně mám výborného trenéra – špičkového odborníka pana Miloše Šnajdra (SVK) a že se nám daří v přípravě na závody, možná popsat i něco více z přípravy, tréninků, stravy… No a poté udeřil v plné síle COVID-19 a jeho řádění přerostlo v celosvětovou pandemii, kdy všechny běžné aktivity člověka byly úplně zastaveny, nebo velmi výrazně omezeny.

V této době plné ztrát, neštěstí, bolesti, smutku a utrpení… je opravdu velmi – velmi těžké dávat „nějaké fajn“ příspěvky, za které by vás třeba jiní neodsoudili, že „máte čas na nějakou pozitivní energii a ještě na nějaký sport, když lidé kolem umírají, ztratili práci, živoří, děti nechodí do školy, atd.“.

Přesto se stále snažím myslet pozitivně a mj. na sociálních sítích lidi podporuji, nabádám k dodržování opatření, cvičení doma a ke zdravé životosprávě. Chápu, že dnes „pozitivně myslet“, jednat a radovat se ze života je velmi těžké, někdy i skoro nemožné, přesto na to nechci rezignovat!

Je konec března roku 2021 a v České republice, kde jsem se narodila, žiji, pracuji a sportuji… je tvrdý „lockdown“ – již několikátý v pořadí. Bohužel nejsme na světě jediní, kde je vše zavřené a platí přísná opatření. Situace je doslova „jako na houpačce“ v každé zemi to mají jinak – někde jsou na tom lépe, někde hůře, někde je to velmi tragické! Ač se nám mohou zdát všechny minulá, současná a i budoucí opatření napříč státy na celé planetě velmi, opravdu VELMI zdrcující a neskutečně tvrdá…, tak bezpečnost, zdraví a životy nás všech jsou určitě prvořadé! Na druhou stranu bychom měli veškerá opatření dělat „velmi citlivě, vysoce profesionálně a s max. ohledem na všechny generace, všechny profese, všechny žáky a studenty, atd., apod.“ Chápu, že toto je opravdu nesmírně složité a nikdy – nikdo to nedokáže udělat ke spokojenosti nás všech.

Já jako policistka a vrcholový sportovec toto období nesu samozřejmě velmi těžce. Ztratila jsem blízkého člověka v rodině, mému příteli umřel kolega – kamarád, zrušila se mi celá řada závodů a celkově se mi velmi zkomplikovala situace s mou přípravou na mé profesionální závody. Společným důvodem byl COVID – 19. Samozřejmě dobře vím, že jsou lidé na tom i mnohem, mnohem hůře…a věřte, že mé sociální cítění je na vysoké úrovni a že je mi to moc líto.

Přesto mne prosím nesuďte, že i v této těžké době se snažím mj. dále připravovat na své závody a nadále si jdu za svým snem. Vždyť když „zabijete i své sny“, tak co Vám poté opravdu zůstane a ještě v této době? Beznaděj, zmar, smutek, deprese? Ne, takto já nechci a nebudu žít, nebudu rezignovat na základní hodnoty lidství a budu nadále respektovat všechna smysluplná opatření. Přestože jsou opatření v boji proti covidu velmi nepříjemná a doslova zdrcující, tak si já osobně netroufnu je zpochybňovat a prostě je dodržuji. Nadále mám i obrovský obdiv k lidem v „první linii“, zvláště pak lékařům, zdravotním sestrám a dalším obětavým profesionálům a dobrovolníkům, kteří neustále a často na hraně lidských možností pomáhají druhým.

Přála bych si, abychom byli i v této těžké době k sobě milí, tolerantní, abychom neřešili nepodstatné maličkosti, dokázali se i usmát a mysleli stále pozitivně. Přála bych si, abychom táhli celosvětově za jeden provaz a všechno to společně – přečkali, zvládli a vybojovali! Ano, je to mé přání, ale já opravdu vidím „světlo na konci tunelu“!

A ač bude konečné zúčtování jakékoliv, tak je třeba jít dál! Musíme. Nic jiného nám stejně nezbude. Takový je prostě život a příroda je někdy silnější než bychom si sami přáli. Přesto ji prosím respektujme, poučme se třeba z vlastních chyb, ale hlavně neztrácejme víru a optimizmus i v těchto těžkých časech.

Mějte se moc hezky. Hodně síly, zdraví, sounáležitosti, životního elánu, pozitivních myšlenek a… pomáhejte druhým. Těším se zas na normální život nás všech

 

S úctou, pokorou a velikým respektem k přírodě, ostatním živým tvorům a samozřejmě k nám – lidem.

 

Vaše